HERCI JSME JIŽ OD NAROZENÍ ….

HERCI JSME JIŽ OD NAROZENÍ aneb je našim životním cílem podávat co nejlepší herecké výkony nebo ho žít? Již momentem narození, vlastně už dávno před tím, získáme několik rolí. Roli dítěte, vnoučete či dalšího rodinného příslušníka….. Huráááá, prošli jsme castingem a byli jsme obsazeni.  S tím však souvisí i jistý scénář a od nás se očekává, že se ho budeme držet. Byl napsán historií, kulturou, společností, rodinou a byl zkoumán z různých úhlů pohledu nejrůznějšími vědeckými disciplínami, přetvářen, dotvářen, upravován a tak by se dalo předpokládat, že je jeho obsah pro nás zvolen nejvhodněji. Rámcovou strukturou či osnovou jistě ano. Pokud se pro pořádek budeme do nějakých rolí chtít pasovat, těžko z nás bude hned po narození například prarodič. A tento scénář tu již nějakou dobu osvědčeně funguje, ptáte se, proč ho měnit? Nemusíte, ale můžete to alespoň zkusit, jaké to je, být jednou, pro změnu, autorem svého života sám. V průběhu dětství, dospívání jsme obsazováni do různých rolí. A jsme oceňováni okolím podle toho, jak dobré herecké výkony podáváme. Čím lépe hrajeme, jsme chváleni víc a víc. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že zodpovědni za svůj život jsme právě my (mohly bychom tuto fázi označit jako dospělost, věkově se však tento moment může výrazně lišit, ve vývojových stádiích může nastat již v dětství, ale i v pozdní dospělosti nebo také nikdy) si můžeme začít uvědomovat, že bychom to chtěli jinak. Že již nemusíme hrát hry … že můžeme začít žít. A chápu, že to ze začátku nemusí být lehké.  Že hrát hry může být zprvu bezpečné (ostatní to očekávají, taky hrají a zdá se, že vše funguje), kontrolovatelné, předvídatelné, manipulativní (když hrajeme, můžeme odhadnout, jak se bude...