ADHD OČIMA DÍTĚTE aneb jaké jsou jeho pocity, co prožívá …

ADHD OČIMA DÍTĚTE aneb jaké jsou jeho pocity, co prožívá …  V minulém článku jsme nahlédli na problematiku ADHD očima rodičů dítěte s danou diagnózou. Jinými slovy jsme si vysvětlili, proč je důležitá terapeutická péče právě s nimi. Ale co děti? Pojďme nyní nakouknout do duše hyperaktivního dítka. Takové dítě je stejné jako každé jiné. Ke svému zdravému vývoji potřebuje lásku, pocity bezpečí, ochrany, bezpodmínečného přijetí, jistoty domova stejně jako každé jiné. Miluje své rodiče také stejně jako každé jiné. To, že se v projevu liší od ostatních, že se chová v různých situacích jiným způsobem, si začne uvědomovat až při konfrontaci s dalšími dětmi. Toto můžeme spatřovat v rodinách, kde je více dětí nebo převážně s nástupem do školního zařízení. Tam dítě může vidět, že některé děti vydrží sedět celou vyučovací hodinu bez menších problémů než ono. Že zapamatovat si básničku mu jde značně hůře. Nejvíce zaznamenatelné to bývá, když se daná porucha spojí s poruchami učení. Základním strašákem pro něho je udržet pozornost, vydržet při vyučování sedět, dávat pozor, zapamatovat si, soustředit se, ovládat svojí náladu, jednat samostatně …. „Cítím extrémní potřebu se hýbat, stále něco dělat a extrémně mě vyčerpává 45 minut sedět v lavici a nic nedělat a nebavit se. Nehýbat se a ještě se u toho soustředit, to je hrůza. To se pak hlásíte o to, jít na toaletu jen proto, abyste se prošel.“ „Nedokážu se soustředit na písemku, stále mě něco vyrušuje, slyším různé zvuky z venku, poslouchám, co kde vrzne, jak se někdo pohne. To vše je tak silné, že nemůžu dávat pozor na psaní. A ve zbytku času jen sedíme a já se u toho nudím.“ To jsou slova klientů. Prožívání a...

ADHD OČIMA RODIČE DÍTĚTE aneb proč je důležitá terapeutická péče právě s nimi

ADHD OČIMA RODIČE DÍTĚTE aneb proč je důležitá terapeutická péče právě s nimi.  Nejprve se podívejme, copak se za těmi čtyřmi písmenky skrývá. Výstižný popis jsem si vypůjčila z květnového čísla měsíčníku Psychologie Dnes, pro jeho srozumitelný nástin vykreslení dané diagnózy pro čtenáře, byť i laika. ADHD je zkratka pro poruchy pozornosti s hyperaktivitou. Vzniká většinou drobným poškozením centrální nervové soustavy (CNS) v raných vývojových obdobích, kdy je, zejména u chlapců, značně zranitelná. Porucha způsobuje určité odlišnosti v chování a jednání dítěte. Jde většinou o projevy vrozené, za které dítě nemůže a které z počátku nemůže ani samo ovlivnit. Projevuje se v podobě nedostatků v oblasti kognitivních a percepčních motorických funkcí. V oblasti regulace afektů a emotivity a také v sociálním přizpůsobení. V projevech dítěte to pak znamená nepřiměřený stupeň pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. Tyto základní příznaky dítěte predisponují k mnoha dalším obtížím, mimo jiné jde o neschopnost dodržovat pravidla, obtíže s učením, častější výskyt příznaků deprese, úzkostí, emočních problémů či problémů v oblasti sociálních dovedností. Nyní známe význam a dokážeme si představit, jak se daná diagnóza projevuje. Jistě, pokud Vás nadpis článku zaujal, ji neslyšíte poprvé. Novinkou pro Vás ale může být, jak k tomu přistupovat. Podívejme se tedy na celou situaci očima dospělého rodiče dítěte s diagnózou  ADHD. Například, když jedna maminka ztrácí nervy a je doslova beznadějně vyčerpaná bez možnosti lepší vyhlídky (slova klientky), když její kamarádky mají hodná, poslušná a tichá dítka. Jen jim tiše závidí. Své dítko přece ale miluje, kdyby si toto všechno přiznala, ba co víc, vyslovila nahlas, určitě by byla špatná matka. Nebo když malý Tomášek nosí domů samou poznámku, je ve škole nepozorný a paní učitelka naznačuje, že jsou s ním samé „problémy“. V dalším příkladu cituji slova maminky, opět...