VÍTEJTE NA MÉM BLOGU !!!

HERCI JSME JIŽ OD NAROZENÍ ….

HERCI JSME JIŽ OD NAROZENÍ aneb je našim životním cílem podávat co nejlepší herecké výkony nebo ho žít? Již momentem narození, vlastně už dávno před tím, získáme několik rolí. Roli dítěte, vnoučete či dalšího rodinného příslušníka….. Huráááá, prošli jsme castingem a byli jsme obsazeni.  S tím však souvisí i jistý scénář a od nás se očekává, že se ho budeme držet. Byl napsán historií, kulturou, společností, rodinou a byl zkoumán z různých úhlů pohledu nejrůznějšími vědeckými disciplínami, přetvářen, dotvářen, upravován a tak by se dalo předpokládat, že je jeho obsah pro nás zvolen nejvhodněji. Rámcovou strukturou či osnovou jistě ano. Pokud se pro pořádek budeme do nějakých rolí chtít pasovat, těžko z nás bude hned po narození například prarodič. A tento scénář tu již nějakou dobu osvědčeně funguje, ptáte se, proč ho měnit? Nemusíte, ale můžete to alespoň zkusit, jaké to je, být jednou, pro změnu, autorem svého života sám. V průběhu dětství, dospívání jsme obsazováni do různých rolí. A jsme oceňováni okolím podle toho, jak dobré herecké výkony podáváme. Čím lépe hrajeme, jsme chváleni víc a víc. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že zodpovědni za svůj život jsme právě my (mohly bychom tuto fázi označit jako dospělost, věkově se však tento moment může výrazně lišit, ve vývojových stádiích může nastat již v dětství, ale i v pozdní dospělosti nebo také nikdy) si můžeme začít uvědomovat, že bychom to chtěli jinak. Že již nemusíme hrát hry … že můžeme začít žít. A chápu, že to ze začátku nemusí být lehké.  Že hrát hry může být zprvu bezpečné (ostatní to očekávají, taky hrají a zdá se, že vše funguje), kontrolovatelné, předvídatelné, manipulativní (když hrajeme, můžeme odhadnout, jak se bude...

TECHNIKA KVANTOVÉHO DOTEKU MATRIXU

TECHNIKA KVANTOVÉHO DOTEKU MATRIXU. Ráda bych touto cestou poděkovala za úžasnou atmosféru a asistenci na kurzu II. stupně v Praze. Všichni jste byli skvělí. Je báječné pozorovat jak se mění lidé kolem Vás, včetně Vás samotné 😉 Ještě jednou díky :-* Více o metodě se dozvíte na www.kvantovaterapie.cz...
VNITŘNÍ DÍTĚ ???

VNITŘNÍ DÍTĚ ???

VNITŘNÍ DÍTĚ ??? Když jsem před lety (cca devíti) začala zjišťovat, že existuje i jiné vnímání fungování světa než nám je prezentováno v médiích, státem … často jsem slýchala PROBUĎ SVÉ VNITŘNÍ DÍTĚ, STAREJ SE O SVÉ VNITŘNÍ DÍTĚ, ŽIJ HO !!! Říkala jsem si, hmmm, na tom něco bude, ale co to to vnitřní dítě sakra je? Postupem času, odkrýváním mých vlastních bloků, prací na sobě, jsem pochopila, co by to asi mohlo být. Začala jsem se „tomu“ přibližovat a dnešní výsledek můžete vidět na fotkách Nepopsatelná RADOST, pocity ŠTĚSTÍ, UVOLNĚNOSTI, NESPOUTANOSTI, bez opravdu jediného pocitu trapnosti. Intenzivní prožívání stavu TEĎ A TADY. Kdy neřešíme co bylo, co bude, jsme jen teď a víc se ani stihnout nedá...

Ikdyž SI NEDOVEDU PŘEDSTAVIT, JAK SE TO STANE, ROZHODNOUT SE PRO TO MŮŽU …

NEDOVEDU SI TO PŘEDSTAVIT A TAK SE TO MŮŽE NEBO NEMŮŽE STÁT 😉   V poslední době s klienty velmi diskutované téma. Klient: „TO SE MI NEPOVEDE, NEMŮŽE SE MI TO PODAŘIT, protože si to NEDOKÁŽI PŘEDSTAVIT.“ Já: „A proč si to musíš umět dopředu představit? Co když stačí jen vyslat záměr? Klient: „Nene, to by bylo až moc jednoduché.“ Já: „A co je na tom, že by to bylo jednoduché?“ Klient: “ To by byla nuda. Byl by to stereotyp. Nevím, jestli by mě to bavilo, když bych neměla co řešit.  … vlastně si to ani nedokážu představit.“   A tak většina z nás dává raději ruce pryč od našich přání …. Okamžitě zapojíme rozum, začneme vymýšlet všechny možná řešení a když si nedovedeme představit, jak by jsme našeho přání měli dosáhnout, jak by se daná situace dala vyřešit, automaticky nám naskočí jediné možné řešení, že je to nemožné. A přitom stačí většinou tak málo. Udělat ROZHODNUTÍ  a ony se pak věci kolem začnou dít samy a my ani nevíme jak   Jak udělat rozhodnutí? Již nás nebaví psát si na papír pro a proti. Fungovat podle následujících rovnic: VHODNÉ  X  NEVHODNÉ nemám z toho STRACH  X  mám z toho STRACH vím, jak bych to měl udělat  X  nedovedu si to představit mohu si to dovolit  X  nemohu si to dovolit mám na to  X  nemám na to   A myslím, že podobných proměnných by se našlo ještě mnoho. Dnes platí jedna jediná: CHCI  X  NECHCI   A jak tedy na to? uvědomit si, co chci (stanovit si záměr, cíl) dovolit si, co chci (pokud se již od tohoto...

STRACH aneb všechny cesty vedou do Říma

STRACH. STRACH ZE SELHÁNÍ, Z VÝSLEDKU aneb všechny cesty vedou do Říma Co je to strach a o strachu a se strachem, za strachem nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát Zkusme si to slovo říct padesátkrát za sebou a sami uvidíme, zda bude mít stále tak negativní náboj nebo to bude již jen shluk pár seřazených písmenek. A pak zkusme dát těm písmenkům nějakou podobu či jiný význam … No, představme si třeba, budeme se bát malého štěněte? Nebo si naopak uvědomíme, že v danou situaci máme jen nepříjemné pocity, protože nevíme, co nás čeká … Takže se vlastně „bojíme“ již dopředu něčeho a ani nevíme čeho. Co takový strach ze selhání. Co je to vlastně selhání? Je fajn si na začátku stanovit nějaký záměr, ale jak ho dosáhneme, by nám mělo být jedno. A to je právě kámen úrazu. Většinou si totiž naplánujeme cíl a co horšího, i přesné kroky, jak daného cíle dosáhneme. A pokud se nám jednotlivé kroky nedaří splnit, už dopředu to vzdáváme, protože je jasné, že bez těch kroků cíle nedosáhneme …. A pak máme pocit, že jsme selhali. Představme si známé rčení: „ Všechny cesty vedou do Říma.“ Otázkou je, za jak dlouho se do něho dostaneme, jakou cestou, s kým. Selhání bychom u daného příkladu mohli vnímat jako nějakou havárii, objížďku, vjetí do jednosměrky či slepé ulice. Může to tedy trvat déle nebo se kousek vrátíme, důležité je, že jedeme dál. Po cestě můžeme potkat i nějaké lidi, které nám poradí na rozcestí, odpočívadlo, motel, musíme dočerpat palivo, prožijeme spoustu zážitků ….. to ale v přesném znění dopředu naplánovat nejde. Už začínáme chápat, že si...